CVT neboli variátor


Čtyřkolky sice na svět s variátorem nepřišly, ale ten se v nich už tak zabydlel, že sotva potkáte užitkáč, který to má za motorem jinak. Průkopníkem tohoto řešení se nestal nikdo jiný než Polaris, který tak chytře využil zkušenosti z konstrukce sněžných skútrů.


Ostatní výrobci se ještě nějaký čas drželi poloautomatických převodovek, třeba Yamaha dala první variátor až do Grizzlyho šestistovky, Honda si doteď razí cestu se svojí automatickou převodovkou, protože poukazuje na to, že variátor funguje nejlíp při nižší teplotě jako na těch sněžných skútrech a jinak je potřeba ho intenzivně chladit. To je na jednu stranu pravda, první modely měly právě s teplotou vzniklou třením ve variátorech dost problémy. Dneska už je to jinak, protože variátor je zároveň i ventilátor, který prohání tím mechanismem vzduch, a tak ho chladí.

Systémy variátorů jsou prakticky u všech výrobců stejné – princip variátoru si můžeme představit jako řazení na kole. Při rozjezdu volíme nejmenší kolečko talíře vpředu a největší vzadu. Tím docílíme nejlehčího převodového poměru a snadno se rozjedeme vpřed. Zvyšováním rychlosti se plynule mění průměry těchto řemenic a převodový poměr roste.



Dvakrát jinak

Variátory můžeme základně rozdělit na dvě koncepce připojení prvotního záběru síly od motoru.

První systém má před variátorem odstředivou spojku, která předá točivý moment až ve chvíli, kdy dojde na její sepnutí, u druhého tohle řeší jenom samotný variátor s volnoběžkou. Tam k přenosu dojde ve chvíli, kdy se variátor roztočí a sepne. Systém s odstředivou spojkou dělají třeba Kawasaki, Suzuki, Yamaha či starší CF Mota, značky Polaris, Can-Am nebo nové Gladiatory zas používají variátory s volnoběžkou.

Princip variátoru se během let nemění, jediné, na co se dnes víc dbá, je už zmíněné chlazení. Variátor má sání a výfuk a proudí jím velké množství vzduchu.



Čistota = půl zdraví

Co se týká údržby variátoru, tak základním problémem je jeho čistota. Má na to vliv prostředí, v jakém se jezdí, hodně náročné je brodění. Problém je spíš u strojů, které mají sání i výfuk moc nízko a voda tudy může natéct dovnitř. Mokrý variátor se pak protáčí a díky tomu, že nejde o čistou vodu, tak při tom tření vzniká brusná směs, která opotřebovává talíře variátoru i řemen. Čas od času je tak potřeba variátor rozebrat, vyčistit, odmastit, nebo i vyměnit řemen. Časté zatopení variátoru má tedy úskalí v opotřebování i talířů (hlavně těch předních), kde se vytvoří drážky, a mechanismus pak funguje skokově a ne spojitě.

Opotřebovaný řemen se pozná tak, že mašině klesne maximální rychlost, protože řemen už je užší, nedostane se tak vysoko a z principu variátoru vyplývá, že převod není tak rychlý jako na začátku (čtyřkolka má vždy uvedenou minimální hodnotu šířky řemenu). Další možností je, že se řemen neojíždí pravidelně, ale má na některých místech menší šířku, a tak při jízdě cítíte cukání. Smrt se blíží, když se začnou z variátoru ozývat klapavé zvuky, jak v něm odletují kousky řemenu - to už je řemen v klinické smrti, zbývá pak maximálně pár minut... To je lepší zastavit a buď ho vyměnit na místě, nebo mašinu odtáhnout, kusy nití z rozcupovaného řemenu totiž dokonale zaneřádí všechny pohyblivé části variátoru a je s tím pak o to víc práce.



Výměna řemenu

Výměna řemenu není většinou problém ani v terénu, je potřeba mít na to s sebou nářadí, hlavně klíče na šrouby krytu a pak šroub na roztažení hnaného soukolí variátoru. Je to ale nouzové řešení, po dojetí je potřeba celý mechanismus pořádně vyčistit. Řemen většinou přijde tak na 2-4 tisíce korun, k tomu se přidává práce v servisu na vyčištění a nastavení. Vyplatí se proto o variátor starat.

Životnost řemenu je taky hodně diskutované téma. Pokud ho nespálíte řidičskou chybou – nejčastěji tůrování motoru čtyřkolky zalepené v bahně, nebo tahání přetíženého vleku na háčko – tak vydrží dlouhá léta. Rozhodně to není klasický spotřební materiál.

K tomu, aby vám řemen vydržel co nejvíc, je potřeba jezdit rozumně a využívat redukci, když vjedete do náročného terénu nebo se hrabete na místě. Všeobecně pro zdraví variátoru se doporučuje brodit tak, aby do něj neteklo.



Text: Václav Přibáň, Dan Pejzl

Foto: Dan Pejzl

CTYRKOLKY_BEROUN_QUAD_CAFE.jpg

zpět nahoru