Zdeněk Tůma před Dakarem


Když začátkem roku 2019 startovala Rallye Dakar, seděl Zdeněk Tůma (47) doma u televize. Se slzou u oka vzpomínal na své úspěšné účasti z předchozích dvou let. Jak rád by v tu chvíli vyměnil pohodlný gauč za pískem zaprášené sedátko čtyřkolky a místo ovladače se pevně chopil řídítek… Tentokrát už však Českou republiku pod hlavičkou týmu BARTH Racing reprezentovat bude. S vyladěnou Yamahou vystřelí 5. ledna 2020 vstříc nástrahám 42. ročníku slavné soutěže konající se premiérově v Saúdské Arábii. Cíl má rodák z Českého Krumlova jasný - dostat se do první desítky, ale hlavně samozřejmě závod dokončit. Dosud na Dakaru dojel dvanáctý a patnáctý.



Po jedenácti letech, kdy se Dakar konal v Jižní Americe, se poprvé pojede v Saúdské Arábii. Jak tuto změnu vítáte?


V Jižní Americe už asi byli z Dakaru hodně vyčerpaní. Organizátoři tam velmi složitě domlouvali nové trasy. Neměli moc možností. Museli najít nějakou destinaci, kde by se ten závod mohl jet. Saúdská Arábie je podle mě ze závodního hlediska správnou volbou. Všichni na tom budou na startu stejně. Až na pár místních nikdo moc neví, do čeho jde. Ten závod proto podle mě bude vyrovnaný a hodně zajímavý.



Co všechno už jste si stihl o třinácté největší zemi světa zjistit? Trasa prý bude o 3 500 km delší než při peruánském loučení s Jižní Amerikou.


Jde o skutečně obrovské území. Pořadatelé avizují, že trasu během dvanácti etap natáhnou na šest tisíc kilometrů. Dohromady by to mělo být s přejezdy devět tisíc kilometrů. Start bude na březích Rudého moře, pak nás čekají hory, kamenité cesty a šotoliny. Předpokládám, že to bude něco podobného jako v Maroku. Ta druhá polovina, až se dostaneme k Rijádu, povede prakticky stále v písku. Tam si užijeme pouště až dost. Celkově by ta trasa měla být ze 65 procent písčitá.


Co počasí? V Jižní Americe jste zažili teplotní extrémy, jaké podmínky vás čekají na Arabském poloostrově?


V Jižní Americe jsme kolikrát zápasili s teplotami blížícími se padesáti stupňům, ale bylo tam i chladno. V Saúdské Arábii bude v lednu naštěstí stejně jako v Evropě zimní období. Mělo by tam být do dvaceti stupňů přes den, v noci ale může dokonce i mrznout.


Jaká byla vaše příprava?


Tím, že jsem nejel poslední Dakar, jsem s ní začal už prakticky loni. Připravoval jsem techniku, byl jsem v Alžírsku na Tuareg Rallye, kde jsem vyhrál dvě etapy. Rozdíly tam byly minutové, takže super, to se povedlo. Letos jsem jel u nás i seriál OffROAD maratonů. Jel jsem tady spíš na fyzičku, žádné umístění nehoním.


Dakar je jedním z nejtěžších závodů vůbec. Jak se na něj připravujete fyzicky?


Náročnost Dakaru je neuvěřitelná. Po návratu domů jsem pokaždé prakticky týden v kuse spal. Člověk je fakt vyčerpaný. Někdo si možná řekne, že jedeme jen na čtyřkolce, sedíme a nic neděláme, ale ono to tak není. Sedět můžu tak maximálně na silnici, ale když se dostanu do terénu, tak držím zadek nad sedlem, protože kdybych dostal od každý díry ránu, tak to vydržím tak hodinu a víc ne. Pracuju na té čtyřkolce celým tělem, protože velmi často stojím, nebo jsem v podřepu. Přípravu jsem konzultoval s jedním fitness trenérem, který mi poradil, že nejlepší simulací pro mě bude veslovací trenažér. Nejvíc se přiblíží té čtyřkolce. Mám ho proto doma a makám na něm. Za dvacet minut udělám šest set temp.



Na jakém stroji tentokrát Dakar pojedete?


Základ tvoří Yamaha Raptor 700. Je to vlastně ta samá čtyřkolka, se kterou jsem už dvakrát na Dakaru byl. Jen ty náchylnější díly beru nové. Mám ji rozebranou do šroubku a chystám ji, jako by byla na ten závod nová.


Oba Dakary jste zvládl se sériovým motorem a litoval jste, že vám kvůli tomu soupeři na rovinkách ujížděli. Jak si vaše současná čtyřkolka povede ve srovnání s konkurencí?


Tentokrát pojedou se sériovým motorem všichni. Po zkušenostech z přejímek z posledního Dakaru změnili organizátoři regule. Motor má jasně definované, co může být sériové a co může být upravené. A to se vlastně týká celé čtyřkolky. Budou to hlídat, což je jen dobře. Když jsem slyšel, že Rus Karjakin vyhrál Dakar 2017 s upraveným motorem, který tam vůbec neměl mít, tak to pak člověka zamrzí. Nechápu, že se k tomu někteří závodníci takhle staví.



Jak už jste řekl, větší část Dakaru povede po písku. Bude to vaše výhoda?


Myslím, že mi víc vyhovují spíš tyhle těžší pasáže. Na duny si věřím, jsem schopen tam jet rychleji. Bylo to vidět i v tom Alžírsku, kde jedna z dvou etap, které jsem vyhrál, byla celá dunová. Byl to tam pro mě vůbec skvělý trénink. Jel jsem za jedním místním čtyřkolkářem a přesně viděl, kudy si do těch dun najíždí. Zjistil jsem díky tomu, co je nejlepší a čeho se naopak vyvarovat. Někdo třeba jede rovně, což je sice nejkratší, ale není to nejrychlejší. Myslím, že by to mohlo hrát roli i na Dakaru. Pro tentokrát je navíc maximální rychlost omezená na 130 km/h, takže rovinaté úseky budou vyrovnané a rozhodnou právě ty složitější pasáže a správná navigaci.


Jaký jste vlastně závodník?


Úplně dravý styl nemám, to mají spíš mladší. Já průběhu závodu spíš tak nějak stále zrychluju. Není to jenom o stylu jízdu, je to taky o navigaci. Správně se orientovat. Člověk si musí být jistý, že jede po trati, aby se neztratil, aby věděl, kde je. Když jsem si jistý, že jedu správně, tak pak taky můžu zrychlovat. Když člověk jede bezhlavě, ztrácí se, hledá body, tak je to daleko horší. Navigace musí sedět na sto procent. Pak to můžu napálit. (směje se)



Jste tedy spíš opatrným jezdcem, čímž snižujete i riziko nehody.


Je to asi tím mým stylem jízdy. Musím zaklepat, že vážnější zranění se mi zatím vyhýbají. Ale třeba v dubnu jsem na OffROAD maratonu udělal kotrmelec, narazil si žebra a byl měsíc hotovej. Někdy je takové zranění pomalu horší než zlomenina. Člověk se nemůže pořádně nadechnout, ani zasmát, vypadne z rytmu a je těžké se do něj vrátit. Na druhou stranu těch zranění na čtyřkolkách zas tolik není, motorkáři na to trpí víc. My jedeme na čtyřech kolech, takže to je něco jiného. O to horší ale je, když se otočíte a spadne to na vás. To je největší nebezpečí, tam to pak může dopadnout špatně. Zatím se mi ale nic horšího nestalo. Možná i proto, že má kariéra není zas tak dlouhá.


Kdy jste vlastně začal závodit?


Začalo to tím, že jsem si v roce 2009 koupil čtyřkolku, abych se odreagoval od vedení firmy. Kdybych si tehdy nenašel koníček, tak by mě ta práce asi udolala. Závodit jsem začal o dva roky později. Mám ve zvyku dělat věci naplno, takže jsem se do toho ponořil a v roce 2015 už jsem tady zvítězil v seriálu OffROAD maraton. Díky tomu jsem vyhrál startovné na Intercontinental Rallye. Tam jsem se spojil s Pepou Macháčkem a začala naše spolupráce. Během dalšího roku jsem se už dostal na Dakar. Byla to rychlá cesta, která mnohé překvapila.


Jak důležité pro vás byly rady od Josefa Macháčka?


Pepa je můj učitel. Vlastně už před prvním Dakarem jsme spolu jeli prakticky tři závody. Vysvětloval mi, na co si dávat pozor, jak se na tratích chovat, byly to cenné informace. Naučil mě toho fakt hodně. Teď už ale pomalu říká, že se může učit on ode mě. (směje se)



Text a Foto: BARTH Racing

CTYRKOLKY_BEROUN_QUAD_CAFE.jpg

zpět nahoru